Použití linky

Použití linky

Použití linky:

Linka slouží k tepelnému a chemicko-tepelnému zpracování kovových dílců. Je vhodná pro zpracování těch dílců, u kterých je kladen mimo jiné i důraz na kvalitu povrchu. Vsázka je během zpracování a při transportu z pece do kalicí lázně neustále pod ochrannou atmosférou, která zamezuje přístupu okolní atmosféry ke vsázce a zabraňuje tak vzniku okují na povrchu vsázky. Celý proces je automatický, takže vyžaduje minimální zásahy obsluhy.

Linku je možné použít pro následující druhy tepelného a chemicko-tepelného zpracování:

Cementace

Účelem je zvýšit obsah uhlíku v povrchových vrstvách součástí, vyrobených z ocelí o nízkém obsahu uhlíku. Zvýší se tím kalitelnost povrchových vrstev. Běžné cementační teploty jsou v rozmezí 850 - 950°C. V povrchové vrstvě dojde ke zvýšení tvrdosti a odolnosti proti opotřebení a jádro přitom zůstává houževnaté.

Nitrocementace

Povrch součástí se souběžně obohacuje uhlíkem a dusíkem. Jeho účel je podobný jako u cementování , tedy zvýšení tvrdosti a odolnosti proti opotřebení. Nitrocementační teploty se pohybují v rozmezí 780 - 840°C.

Žíhání

Žíháním nazýváme postup tepelného zpracování, při kterém se dílce ohřívají na určitou teplotu a po výdrži následuje (zpravidla pomalé) ochlazování. Cílem pak je dosažení stabilní struktury. Společným znakem žíhacích procesů je dlouhá výdrž na žíhací teplotě a pozvolné ochlazování.

Účelem žíhání bývá odstranění nerovnoměrností struktury a její zjemnění (normalizační žíhání), snížení vnitřního pnutí (žíhání na odstranění pnutí), vyrovnání rozdílů v chemickém složení (homogenizační žíhání), dosažení nízké tvrdosti (žíhání na měkko) zotavení deformovaných zrn (rekrystalizační žíhání) apod..

Kalení

Kalení nazýváme postup TZ, při kterém se ocelový (litinový) dílec ohřeje na austenitizační teplotu (u podeutektoidních ocelí zpravidla 30 až 50°C nad Ac3, u nadeutektoidních nad Ac1, u ocelí se stabilními karbidy na teplotu podstatně vyšší), aby došlo při výdrži k austenitizaci a rozpuštění feritu a perlitu, případně i části karbidů v austenitu. Po výdrži, nutné k vyrovnání obsahu uhlíku a legujících prvků v austenitu, následuje ochlazení nadkritickou rychlostí, při kterém vznikají metastabilní struktury s vysokou tvrdostí. Při martenzitickém kalení vzniká martenzit, při bainitickém kalení vzniká bainit.

Účelem kalení je buď zvýšení tvrdosti vytvořením částečně nebo zcela nerovnovážné struktury (získáním tvrdého povrchu odolného proti opotřebení, např. po kalení a popouštění za nízkých teplot) nebo zvýšení pevnosti materiálu při vyhovující houževnatosti (kalení a popouštění při vysokých teplotách - zušlechťování).

Tabulka rozměrové řady linky: